Brána
(otázky bez odpovědí…)
Jsou brány, branky i maličká dvířka.
Mohou být kdekoli.
Ve skalách či prehistorických stavbách ukrytých dodnes v nánosech pouštních písků,
v historických sklepeních dávno neotevřených prostor starého židovského města,
anebo ukryty v nás.
V hlavě, v srdci, v neuchopitelné duši člověka.
Kam vedou, co se za nimi skrývá?
Slibovaný ráj se všemi prožitky, které v současném světě nemohu mít
(nebo si nedovolím je mít)?
Je snad za nimi ukryto peklo, očistec, kde budu trpět za hříchy
kterých jsem se, možná, dopustil v pozemském životě?
Prochází jimi schizofrenik třikrát do měsíce,
jogín při meditaci, bohém po šňupání koksu?
Dostávají se nedovřenými dvířky myšlenek géniové k novým,
netradičním řešením technických, ekonomických, uměleckých nebo
psychických problémů člověka?
Jak se k nim postavím já?
Zmáčknu kliku…
otevřu, nahlédnu…
vstoupím…?
(akryl na kůži, 30×30 cm, 2016)
Původ
(akryl, 30×30 cm, 2016)
Cesta
(akryl, 30×30 cm, 2016)
Okamžik
(akryl, 30×30 cm, 2016)
Duál
(akryl, 30×30 cm, 2016)
KRUHY
(akryl, 88X34 cm, 2017)
NÁHRDELNÍK
Korálky galaxií putují po Leonardově spirále
pestrobarevného náhrdelníku na ebenové šíji odnikud nikam.
V jediném mžiknutí oka zahrnujícím poznané i pouze tušené dějiny lidí
opakující se s pravidelností kyvadla.
Jednotlivé kyvy se neustále zkracují.
Zrychlující se čas v našem domýšlivém středu vesmíru,
v kulatém světě, kde voda se nedá vylít, tepe.
Na břehu kulatého světa stojím a čekám já.
Čekám na konečné zastavení kyvadla,
kdy splyne minulost s budoucností v tom jediném okamžiku přítomnosti.
A tehdy, tehdy k tomu dojde.
Ebenová kráska přetrhne svůj náhrdelník…
(akryl, 2017, 40×50 cm)