KM3E

(Kroměříž tříepochální)

Tiffany vitráž kombinovaná, 70×70 cm, XII.2015

KM 3E – Kroměříž tříepochální

Na břehu jezera rozprostírajícího se od Olomouce až po Napajedla,

v chatě na kůlech nocuje.

Nasazujíc vlastní život v hradišti u Těšnovic v šarvátce s turbaníky

pro své děti bojuje.

Několik domů postavených na řece Moravě obehnaných hradbami

s branami proti Švédům obraňuje.

V dobách klidnějších, v potu tváře mozolnatýma rukama, na svazích

kopce svaté Barbory lahodné víno pěstuje.

Tu s větším, tu s menším pochopením, veškerým nařízením biskupství

olomouckého se podvoluje.

Za císařství a království, z duše nenáviděné habsburské dynastie,

odchází do, možná vítězného, boje.

… to pro své město …

Po dlouhém přemýšlení a zvažování domy buduje, pro své rodiče a jejich rodiče,

a zde je umisťuje.

V nádherných zahradách, v Evropě i ve světě nevídaných, vzácné i obyčejné

rostliny pěstuje.

Po oslavách, často ve smutku, v extázi či v agresi, nedobrovolně uložen

zde nocuje.

Texty si do hlavy vtlouká, zpívá, deklamuje, v kostýmu překrásném minulost

či současnost zobrazuje.

Aby se stal lepším, spravedlivějším, mohl lidi soudit, pře rozhodovat,

pro to vše zde studuje.

Pro zábavu, potěšení oka i ducha soutěží, předvádí ladné pohyby na hudbu připravené,

krásně tancuje.

… to pro své město …

Po dlouhém hledání, těžkém rozhodování, někdy i ostrých slovech, světové společenství

genovou banku zde zřizuje.

Z vůle občanů, pro blaho, pohodu, milé trávení volného času na břehy jezera písků

rekreační komplex umisťuje.

Přes řeku Moravu, pro lepší dopravu, jak se na slavné město sluší, tři mosty okolo

nového přístaviště buduje.

Pro slávu divadelníků dosahující od severu k jihu i od východu k západu jednoho

léta páně kamenný stánek vystavuje.

Historické město škol a vzdělávacích ústavů na místo vzniku učení se ve spánku

přeměňuje.

Historicky první prezidentka nově vzniklé Moravské republiky je co své místo narození

všem sděluje.

… to pro své město …

 

---

MAJÁK ZBLOUDILÉ DUŠE

kudy

kudy jít

za světlem

za světlem?

proč?

Nechci naději světlých zítřků zářících úsměvů a sborového skandování: bravo!

Chci se potulovat sám v mokrých botách po starém dláždění v podzimním vlezlém dešti,

ve střípcích zrcátek drobných kaluží spatřit své neučesané, neposlušné, dlouhé vlasy,

a jen tak tajně, uvnitř, věřit, že někde je suchý koutek vonící ovocným čajem s převahou rumu

v krajáči se zelenými čtyřlístky, zahřívajícím zkřehlé, mokré, kostnaté ruce.

za světlem

ale pomalu

opatrně

(Tiffany vitráž kombinovaná, sklo, plech, polodrahokam, 40x60cm, 2010)